Od roku 1969 studovala filozofii a historii na Filosofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Ve třetím ročníku byla zatčena, uvězněna a odsouzena na tři roky pro podvracení republiky za organizování letákové akce k volbám a podíl na šíření samizdatu. V prosinci 1976 podepsala Chartu 77 (v roce 1986 byla její mluvčí) a podílela se i na dalších významných opozičních aktivitách. Také byla spoluzakladatelkou a mluvčí Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných. Pracovala jako redaktorka a od roku 1998 působila v oblasti sociálních služeb jako zástupkyně ředitele Městského centra sociálních služeb a prevence pražského magistrátu. V roce 1998 dostala (jako první východoevropanka) za svou činnost Cenu OSN za obranu lidských práv. V letech 1999 - 2000 byla také poradkyní ministra práce a sociálních věcí pro oblast sociálních služeb.

V roce 2001 byla Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR zvolena zástupkyní veřejného ochránce práv, tento post zastávala do 14. února 2007. Ve své činnosti se soustředila zejména na sociální oblast.

V roce 2002 byla prezidentem republiky Václavem Havlem vyznamenána Medailí Za zásluhy. Je předsedkyní Českého helsinského výboru a členkou Evropského výboru pro zabránění mučení Rady Evropy.